Zdravím vás všechny. Doufám, že pro vás mé předešlé články byly přínosné a dnes bych se s vámi ráda podělila o případ holčičky se zvětšenými nosními mandlemi. Spíše bych měla tento příspěvek nazvat: „ Trpělivost růže přináší.“ A tím nemám na mysli tu svoji, ale především rodičů malé pacientky.
Takže, směle do toho.
Adenoidní vegetací (AV) je označováno patologické zbytnění nosohltanové mandle (chcete-li tonsilla pharyngea nebo ještě krkolomněji Luschkova faryngeální tonzila), ke kterému dochází nejčastěji v důsledku chronických rinosinusitid (zánětlivé onemocnění postihující nosní dutiny a vedlejší nosní dutiny). Onemocnění se vyskytuje nejčastěji v dětském věku a to mezi 3 a 7 rokem života.
Nosohltanová mandle je lymfatická tkáň, která slouží jako imunologická bariéra a na každou stimulaci odpovídá produkcí imunoglobulinů (bílkoviny, které jsou schopny identifikovat a zneškodnit cizí objekty – viry a bakterie – v těle, jsou součástí imunitního systému) a lymfocytů (typ bílé krvinky, součást imunitního systému). To znamená, že se spolupodílí na obraně organismu proti infekci.
Po sedmém roce života nosohltanová mandle obvykle postupně sama zanikne.
Patologické zvětšení mandle zhoršuje nosní průchodnost, nutí dítě dýchat ústy, může zhoršovat spánek, přispívat k vyšší frekvenci nemocí z nachlazení a uzavření Eustachovy trubice i k zánětům středního ucha nebo nedoslýchavosti.
Nejčastějším a nejběžnějším konvenčním přístupem je dnes odstranění nosní mandle/mandlí, tzv. adenotomie. Jedná se o nejčastější chirurgický zákrok u dětských pacientů. Ano, bezesporu je to velmi efektivní řešení, ale… jako každý zákrok do organismu s sebou přináší rizika. Zákrok se provádí v celkové anestezii, s čímž je spojená aplikace léků, na které pacient nemusí reagovat zrovna příznivě. Zákrok je velmi bolestivý. A samozřejmě je pacient po zákroku ohrožen pooperačními komplikacemi (špatné hojení, zánět, krvácení atd.). Lékaři také často tvrdí, že odstranění nosní mandle nevadí, protože je to pouze patologicky zbytnělá tkáň. Z lékařského hlediska mi nepřísluší tuto informaci hodnotit, ale z – nejen – homeopatického pohledu je to bráno jako zákrok do organismu, který s sebou nese možná rizika v podobě rozvinutí hlubších akutních čí chronických obtíží. Doporučila bych vždy nejprve volit mírnější opatření a adenotomii nechat až jako poslední možnost. Dnes již víme, že se dají zavést opatření, která malému pacientovi uleví a ten období se zvětšenou/zvětšenými mandlemi přestojí pouze s drobnými obtížemi. Je dobré vědět, že na zvětšených nosních mandlích se podílí celá řada faktorů, které se dají ovlivnit. Těmi jsou:
– výživa
– nosní hygiena = dítě je potřeba naučit co nejdříve smrkat a pokud neumí samo, tak nos odsávat a popř. proplachovat slanou vodou nebo použít pro výplach nosu rinokonvičku
– nevětrané, přetopené a přesušené vnitřní prostory
– nepatřičné přetěžování imunitního systému – nedoléčování akutních infektů, kdy je dítě neúměrně brzy posíláno zpět do kolektivu a na různé volnočasové aktivity (někdy dokonce po užití léků, které pouze navodí zdání zdraví) a nemá tudíž možnost se vystonat a projít rekonvalescencí, nadměrné užívání jakýchkoliv léků (antibiotik, antihistaminik, léků proti rýmě, bylinných preparátů, ale i očkovacích látek…)
– užívání nosních sprejů působících proti rýmě ( (Sekret, který se vytváří při rýmě, je součástí přirozeného eliminačního procesu organismu vedoucího k odstranění škodlivých patogenů ze sliznice. Pokud je tento proces potlačen použitím spreje, jako je například Nasivin, nemůže přirozeně proběhnout, což může vést k přechodu rýmy do chronického stavu a k dalším komplikacím. Navíc jsou tyto spreje návykové.).
V neposlední řadě je také dobré vzít v úvahu, že adenoidní vegetace v průběhu času zaniká a pokud nejde o opravdu vážný stav, není třeba přistupovat k operativnímu řešení. A samozřejmě je možné využít jako pomocníka homeopatii. Zde bych opět ráda zmínila, že i v případě rýmy je užívání homeopatických léků „na rýmu“, které nejsou vybrány na základě celkového stavu klienta, ale pouze na podkladě lokálních příznaků, stejné “velké špatné” jako užívání kterýchkoli konvenčních léků (mimo slané vody). Ale nyní již k našemu případu.
Dívka ve věku 6 let.
Holčičku mám v péči od jejího narození. Celkově se jedná o zdravé dítě, u kterého se občas vyskytla akutní infekce, kterou jsme vždy s maminkou dívky řešily homeopaticky s pozitivním výsledkem. Dívka měla vždy příznaky léku Pulsatilla. Okolo 2,5 – 3 let věku, po nástupu do školky, začala trpět na častá nachlazení. Vzhledem k její tvrdohlavosti bylo velmi náročné udržovat nosní hygienu, nicméně čištění nosu odsávačkou tolerovala. Okolo 3,5 let věku došlo ke zvětšení nosních mandlí na úroveň 2-3 s přidruženými obtížemi. Začala nedoslýchat, hůře mluvit a v noci chrápat. S její maminkou jsme několikrát hovořily o možnosti odstranění nosních mandlí a případných rizicích, ale vzhledem k tomu, že dívka byla jinak zdravá a rodiče nebrali komplikace spojené s operací na lehkou váhu rozhodli se k tomuto řešení nepřistoupit. V chronickém stavu dítěte jsem žádné symptomy najít nedokázala a vzhledem k tomu, že se řídím heslem: „méně je více“, vyčkávala jsem. Jednoho dne mne klientka kontaktovala, že je dcera nemocná, ale jinak než obvykle. Bolelo ji ucho, ale místo obvyklých příznaků Pulsatilly se objevily jiné:
– zvýšená teplota až horečka (teplota kolísavá)
– výrazně žlutá až zelená rýma s konzistencí lepidla
– bez chuti k jídlu
– jedna tvář červená a druhá bledá
– žízeň oproti normálu velká
– psychika: podrážděná, neví co chce, vzteká se
– obtíže se začaly rozvíjet předešlého dne okolo 21.00
Vzhledem k tomu, že tyto příznaky nebyly pro holčičku typické, doptávala jsem se, co je mohlo způsobit. Nakonec jsem zjistila, že si dívka asi dva dny zpátky stěžovala, že ji bolí uvnitř pusy. Na můj dotaz, zda-li ji mohou růst druhé zuby jsem obdržela pozitivní odpověď.
Moje doporučení: Chamomilla 200C ve čtyřech rozdělených dávkách. Kontrola byla domluvena na následující den, ale klientka se mi ozvala až za 6 dnů.
Reakce na lék: po podání léku byla dívka výrazně více podrážděná (homeopatické zhoršení značí dobře zvolený lék), poklesla jí teplota, rýma začala ustupovat a začala slyšet normálně (poprvé za poslední 3 roky), ale zhoršil se u ní kašel, který byl zlepšený chladným vzduchem, přidružila se únava, chtěla být neustále u mámy a mazlit se, přestala mít žízeň a začalo jí být horko a odkopávala se. Na tyto příznaky jsem předepsala lék Pulsatilla 30C ve čtyřech rozdělených dávkách. Symptomy tohoto léku byly překryty vrstvou symptomů léku Chamomilla. Není výjimkou, že na léčbu akutního onemocnění je někdy potřeba dát více než jeden lék.
Kontrola byla naplánována za dva dny po léku.
Reakce na lék: dívka byla po léku nějakou chvíli plačtivější (homeopatické zhoršení) a následně usnula (homeopatické zhoršení), po probuzení měla více energie, začala pít a nepotřebovala neustálý fyzický kontakt s matkou. Kašel se zmírňoval a v průběhu dalších dnů ustoupil úplně.
Po této akutní příhodě si klientka začala všímat, že dcera lépe dýchá nosem, lépe slyší a lépe mluví. Tato příhoda proběhla v prosinci 2023. Na jaře 2024 mne klientka kontaktovala znovu, že má dcera horečku, rýmu a bolí ji ucho. Byli na dovolené u moře, kde na dívku nafoukalo.
Příznaky, na které jsem předepsala lék:
– bolest L ucha
– etiologie: chladný vítr
– psychika: podrážděná, vzteklá, extrémně prožívá bolest, klientka sama říkala, že jí projevy dcery nepřijdou úměrné jejímu stavu
– jedna tvář červená druhá bledá
– oproti zdravému stavu je žíznivá
– potí se ve vlasech
Moje doporučení: Chamomilla 30 C ve čtyřech rozdělených dávkách a kontrola následující den.
Reakce na lék: Dívka po podaném léku okamžitě usnula (homeopatické zhoršení). Bolest ucha začala ihned ustupovat a teplota klesat. Další den mi klientka řekla, že je dívka zdravá.
Při následující kontrole, měsíc od podání posledního léku, mne klientka informovala, že je dcera prakticky bez obtíží způsobených zvětšenou nosní mandlí. Dobře slyší, dobře mluví, rýmu nemá, dobře dýchá nosem. Pouze v noci mírně chrápe. To vše bez jakéhokoliv jiného zásahu mimo dodržování hygieny nosu.
Na tomto případu bych ráda ilustrovala, jak důležité je pro homeopata neztrácet – ani při tlaku klienta – hlavu, nepředepisovat jeden lék za druhým ve snaze dosáhnout zmenšení nosních mandlí/mandle. Náš organismus je velmi chytrý a v pravý čas nám ukáže, kdy je potřeba dát další nebo jiný lék. Můj učitel říká, že se sám učil trpělivosti a správnému načasování při předpisech léků dlouhá léta. Jak je vidět na tomto případu vyplatilo se počkat, trpělivost pak opravdu přináší růže Velké díky rodičům dívky za jejich důvěru a že nepodlehli spěchu. U této holčičky byla, s největší pravděpodobností příčinou zvětšených mandlí růst zubů.
Velké díky za laskavý odborný dohled MUDr. Janu Brodníčkovi.
Zdraví Zuzana
