Zuzana

Zdravím vás od klávesnice a dnes zde sdílím článek o homeopatické léčbě akutní laryngitidy. Nedávno jsme na supervizi probírali, že homeopaté, kteří publikují své případy píší pouze o tom, co je jim podařilo (ideálně hned napoprvé). Léčba homeopatiky pak vypadá jednoduchá a homeopat jako Bůh. Ve svém předchozím článku jsem s vámi sdílela případ svého syna a jak jste si mohli všimnout, tak nalézt pro něj správný lék nebylo vůbec jednoduché. Alespoň pro mne ne. Jak opakovaně zmiňuji, homeopatické léky jsou indikovány na základě několika aspektů. Nejsou to pouze klíčové symptomy, ale například i etiologie obtíží nebo třeba esence léku. U chlapce ve dnes popsaném příběhu byla naprosto klíčová etiologie, kterou je leckdy těžké odhalit a to zejména pokud jde o malé dítě. Nejprve se podíváme na to, co to vlastně akutní laryngitida je. Jedná se o zánět hrtanu. Je to oblast dýchacích cest pod hlasivkami. Proto se tomuto onemocnění také říká subglotická laryngitida a nebo se můžete setkat s názvem pseudokrup. Onemocnění je virové a postihuje zejména děti do šesti let věku. Předchází mu rýma nebo začíná náhle z plného zdraví. Zpravidla se dítě okolo půlnoci probudí s náhlým štěkavým kašlem, nemůže se vzhledem k otoku hrtanu nadechnout, což se projevuje dušností a pískáním při nadechování, může být neklidné a mít zvýšenou teplotu. V těžkých případech může docházet k promodrávání periferních částí těla (cyanóze) a agitovanosti (vystupňovanému neklidu). Pokud laryngitida probíhá standardně, nebývá doprovázena bolestí v krku a obtížemi při polykání. A v případě, že dušnost není závažná, bývá dítě celkově v dobrém stavu. Během vyšetření je důležité odlišit laryngitidu od epiglotitidy (zánět hrtanové příklopky), retrofaryngeálního abscesu (hluboká krční infekce vyskytující se u dětí, velmi vážná), bakteriální laryngotracheitidy (bakteriální zánět hrtanu a průdušnice) a alergického nebo hereditárního (dědičného) angioedému (náhlý, lokalizovaný otok tkáně nebo sliznic). Běžná léčba zahrnuje inhalaci studené směsi plynů (nebulizaci), podávání glukokortikoidů injekčně do žíly či svalu nebo formou čípku do konečníku. PŘÍPAD: chlapec, 5 let Případ je starý téměř 3 roky. Obrátila se na mě maminka s tím, že se její syn vzbudil kolem půlnoci se štěkavým kašlem, nemohl se nadechnout, na poslech bylo slyšitelné pískání a byl vyděšený. Pomohlo vyvětrání místnosti. Do rána spali s otevřenými okny. Ráno se chlapec vzbudil s pláčem, že ho bolí v krku, s pocitem jako by tam měl hlen, který nemohl dostat ven a měl zvýšenou teplotou, která pomalu přerostla v horečku. K tomu se přidal otok sliznic v nose, který chlapci znemožňoval dýchání. Chlapec byl unavený, s pláčem si stěžoval na bolest a neustále chtěl jíst klobásu i přes to, že ho polykání bolelo. Vyžadoval neustálou přítomnost matky a mazlení se. Neměl žízeň. Nepotil se. Byl celý horký. Chvílemi mu bylo teplo a chvílemi zima. V tomto případě jsem podala postupně 4 léky. Causticum vzhledem k jeho zvláštní chuti na klobásu, pocitu hlenu v krku, který nebylo možné vykašlat a bez žíznivosti. Po léku se chlapci uvolnil nos. Což sice nebyl kýžený výsledek, ale alespoň mohl dýchat nosem. Jako druhý lék byla podána Pulsatilla. Tento lék jsem konzultovala s kolegyní. Symptomy na tento lék byly: bez žíznivost, zlepšení chladným vzduchem, potřeba fyzického kontaktu a nešťastné poplakávání a suchá horkost celého těla. Po tomto léku chlapec na deset minut usnul. Po probuzení si však více stěžoval na bolest v krku. S Pulsatillou jsme byly úplně vedle. Jako třetí lék byla podána Spongia Toasta. Lék, který má ve svém popisu rychlý nástup obtíží před půlnocí, sevření a suchost v hrdle, suchý a často drsný a štěkavý kašel. Jedná se o lék často používaný u laryngitid. Po tomto léku chlapci klesla teplota, ale pouze lokálně. Jednu půlku těla měl horkou a druhou chladnější. Bolest a nízká míra energie zůstaly nezměněny. Co se změnilo byl emoční obraz dítěte. Ne skokově, ale postupně během dne. Před posledním – správným – předepsáním léku chlapec mamince doslova řekl: “Maminko, mě už ta bolest sere!“ Na pětileté dítě docela silný výraz. Léků, které mají takto silné podráždění z bolesti v materiích medikách moc není a proto mne napadlo zeptat se jeho mámy, zda-li není možné, že by syn někde nachladl. Odpověď byla negativní, ale nevzdala jsem se. Zeptala jsem se jí, zda-li mají doma koberce nebo dlažbu, napadlo mne, jestli chlapec neběhal doma bosý. Řekla mi, že dlažbu a vzápětí na to dodala, že si vzpomíná, že syn večer před vypuknutím obtíží šel na záchod bez bačkůrek. Na záchodě je studené dlažba a nemají vytápěnou podlahu. Ještě jsem si potvrdila, že je dlažba opravdu studená a že chlapec běžně bačkory nosí. Odpověď byla pozitivní. Lék, který spojuje jako etiologie onemocnění po kontaktu se studeným/ledovým povrchem a obrovskou citlivost k bolesti, která nutí pacienta nadávat je Hepar Sulphur. Chlapec tedy dostal tento lék v potenci 30Ch. Reakce na lék: * Po 1. dávce chlapec okamžitě usnul a celý se zpotil. * Po 2. dávce mu začala klesat teplota. * 3. a 4. dávka mu byla podána ve spaní. Ráno po probuzení se přišel zeptat maminky, zda-li si může jít hrát se svým bratrem. Po nemoci nebylo ani památky a lék již nebylo potřeba opakovat. . Zhruba za dva měsíce se objevil slabý náznak laryngitidy poté, co si chlapec opět nevzal bačkory, když šel na záchod. Byla podána jedna dávka toho samého léku a od té doby (jsou to téměř tři roky) se žádná další laryngitida neobjevila. Celá léčba trvala od vypuknutí do ustoupení obtíží 24 hodin. Pokud je vybrán správný homeopatický lék, jeho účinek se projeví v řádu nižších minut až hodin. Homeopat si je tohoto vědom a pokud je spolupráce mezi ním a klientem dobrá, lze se léku dobrat i přesto, že to může leckdy vypadat nereálně. Ráda bych dodala, že homeopatické léky mají nejen schopnost léčit, ale i odstraňovat citlivost k určitým vlivům a posilovat tak odolnost organismu. Pokud se léčený setká s tím, co mu dříve způsobovalo obtíže, po užití dobře zvoleného homeopatického léku (někdy je potřeba lék opakovat) by se toto již nemělo dít. Zdraví Zuzana

Zdravím vás, dnes bych s vámi chtěla sdílet případ šestiletého chlapce s akutním průjmovým onemocněním, které mělo velmi vážný průběh a v jehož léčbě homeopatie sehrála zcela zásadní roli. Dlouho jsem přemýšlela, v jakém stylu článek psát. Jestli více osobně nebo informativně – profesionálně. Nakonec jsem se rozhodla pro první možnost. Mé rozhodnutí mělo několik důvodů. Jedním z nich byla má zkušenost z homeopatické praxe, kdy hodně rodičů (zejména maminek) má občas dojem, že my, homeopaté, jsme jen stroje, které nemají emoce, protože je v průběhu léčby neprojevujeme. Důvodem není výše zmíněné, ale to, že se nám v hlavě odvíjí celé řada myšlenek směřujících k jednomu jedinému cíli – uzdravit vaše dítě nebo mu pomoci, jak nejlépe umíme. Prožíváme s vámi vaše starosti i radosti přesto, že to tak leckdy nevypadá. Tento případ se týká mého syna. Rok se s rokem sešel a já jsem dospěla do bodu, kdy jsem schopná s vámi sdílet, čím jsme si prošli. Důvod osobního ladění tohoto článku je právě to, že bych vám ráda ukázala, že i my jsme jen lidé – rodiče, kteří nade vše milují své děti a prožíváme stejné strachy a starosti jako vy. Co se stalo? Můj syn je pěkný čertík, neuposlechl mého varování a nastříkal si minulý rok v létě rozprašovačem vodu z kádě na zahradě do pusy. V kádi je špinavá dešťová voda, do které občas spadne myš nebo pták. A katastrofa byla na světě. O necelé dva dny později začal mít syn průjem a zvracet. Vyletěla mu horečka nad 39 st. Říkala jsem si, že to bude obyčejná letní “hnačka”, která za dva dny odezní. Jenže průjem byl velmi intenzivní. Co 15 min. z něj odcházelo menší množství stolice. Zvracel pouze 3x. Od začátku byl velice unavený. Přese všechno hodně pil. V noci byl zmatený, křičel, nevěděl kde je, kdo jsem já, neustále stáčel oči dolů, jako by se styděl. Byl tak slabý, že když jsem ho posadila na záchod musela jsem ho držet, aby nespadl a podpírat mu hlavu. Za dva dny to vypadalo, že se stav lepší. Stolic bylo méně, horečka ustoupila, trochu se mu vrátila chuť k jídlu a syn začal být čilejší. Jenže to se nemoc „jen nadechovala“. Třetí noc se stav vrátil v plné nebo možná větší síle. Ráno jsem vše zabalila (byli jsme na chatě) a jeli do Prahy rovnou na Bulovku. První postup léčby, který lékaři naordinovali byl pouhé doplnění tekutin a sodíku a předpoklad, že za dva dny půjdeme domů. Za další dvě hodiny přišla lékařka s tím, že má syn vysoké hodnoty CRP a prokalcitoninu (jejich zvýšené hodnoty ukazují na probíhající bakteriální infekci), dále byla zjištěna salmonela (bakterie způsobující průjmová onemocnění) a astroviry (viry způsobující zvracení a průjmy). Byla nám doporučena terapie antibiotiky. Je známo, že antibiotika mohou vzhledem k jejich vlivu na střevní mikroflóru způsobovat průjmy. Ptala jsem se proto lékařky, zda je to jediná možnost. Reakci nebudu komentovat. Synovi byla tedy předepsána 2x denně antibiotika v tabletách, infuzní terapie (podávání roztoku obohaceného o sodík do žíly) a v případě nutnosti antipyretika (léky na snižování teploty). Do rána se synův stav změnil. Vrátila se mu teplota, která rychle přešla v horečku a syn, který ještě při našem příjezdu byl schopen dojít na záchod sám začal mít takové urgence, že nestíhal na WC doběhnout. Zhoršení se projevilo i tím, že se zvětšil objem stolice. Před podání antibiotik to bylo relativně malé množství, nyní se objem stolice pohyboval mezi 500 ml – 1 l na jedno vyprázdnění. Jeho nechuť k jídlu přetrvávala a přidal se masivní výhřez konečníku. Když tento stav trval další dva dny, ptala jsem se lékařů, jak budeme postupovat. Budeme partneři u nás znamená pohledem lékařů dokud s námi souhlasíte a nepokládáte všetečné otázky nebo otázky, které zpochybňují naše konání. Takže v našem případě žádné velké budeme nebylo. Lékařka mi oznámila, že syn může mít nekrózu ve střevech a že mu nechají udělat SONO břicha a když bude potřeba, bude dostávat antibiotika klidně dva měsíce. Tehdy jsem se definitivně rozhodla, že s tím musím něco udělat sama. Týden v kuse jsem nespala jak jsem se o syna bála. Dvakrát jsem se ocitla v bodě, kdy jsem si myslela, že zemře. Nikdy jsem nepoznala větší strach. Naprostou paralýzu. A moc mi to ze strachu a vyčerpání nemyslelo. Ale co dělat? Homeopat v tuto chvíli nemá moc možností vzhledem k podávání konvenčních léků. Řekla jsem si, že stejně nemám co ztratit a začala jsem procházet léky, které mají v popisu příznaků průjmy. Synovi jsem podala homeopatika už v samém začátku onemocnění, ale nebyla jsem v léčbě úspěšná. Prvním lékem bylo Arsenicum Album indikované na základě časté žízně na malé množství tekutin, zimomřivosti, schvácenosti, malého množství odcházející stolice, horké hlavy a studeného těla a neklidu. Vše sedělo, ale efekt byl, že se synovi na chvíli o dvě desetiny stupně zvedla teplota a přestal být neklidný. Za dvě hodiny se však vše vrátilo do původních kolejí. Zkusila jsem i Gambogiu, protože měl bolesti břicha a škrunkání v břiše před stolicí, úlevu po vyprázdnění se a schvácenost – nicméně i to byl výstřel do tmy. V srdci jsem věděla, že jsem vedle jak ta jedle. A přitom jsem měla vůdčí symptom léku celou dobu přímo pod nosem. „Maminko, drž mi hlavičku, je moc těžká.“ Když jsem v nemocnici v noci na posteli pročítala Hpathy.net padl mi zrak na lék Aethusa. A najednou mi to došlo. Mám hodně selektivní paměť, ale pokud mě něco zaujme, uložím si to na svůj interní disk a zůstane to tam. V tu chvíli jsem věděla, že jsem doma. Otevřela jsem si materii mediku doktorů Kenta a Clarka a vše tam bylo. Jeden symptom za druhým. Naprosto čistý obraz léku. Symptomy: * Slabé šíjové svaly – symptom, o kterém jsme mluvili ve škole v souvislosti s malými miminky. Mají tak slabé šíjové svaly, že neudrží hlavičku nad podložkou v pozici na bříšku. Aplikovala jsem to jako zvláštní symptom u stavu svého syna – kolik lidí s gastroenteritidou nemůže „unést“ vlastní hlavu? * Stáčení očí doleva dolů

Zdravím vás všechny a dnes se podíváme na případ akutního kašle. Nejprve si ve stručnosti řekneme něco o kašli. Kašel je opakovaný prudký reflex, který čistí dýchací cesty a udržuje je průchodné. Spolu s dušností patří k nejčastějším příznakům respiračních onemocnění. Dle trvání dělíme kašel na akutní (bez ohledu na léčbu netrvá déle než týden), subakutní (bez ohledu na léčbu netrvá déle než 3 – 4 týdny) a chronický (trvá déle než 4 týdny) a dle charakteru na suchý (neproduktivní), vlhký (produktivní), štěkavý (akutní zánět hrtanu = subglotická laryngitida) a zajíkavý, záchvatovitý (černý kašel). Původcem kašle bývají ve většině případů viry. A kdy uvažovat nad léčbou kašle? Pokud výrazně narušuje běžné fungování a spánek. V těchto případech může pomoci i homeopatie. PŘÍPAD Dívka, 11 let Maminka malé slečny mne kontaktovala ve čtvrtek 8. 5. 2025 s tím, že má její dcera silný kašel kvůli kterému nemůže spát a je velmi unavená. Příznaky na které jsem předepsala lék: – vlhký kašel s vykašláváním hustého žlutobílého hlenu doprovázený slyšitelnými sípavými a pískavými zvuky – kašel a sípání se zhoršují po ulehnutí na lůžko a brání v usnutí – brnění chodidel v noci – velká žízeň na cokoliv, lépe odstáté pití – dívka se cítí podrážděně a je nepříjemná na své okolí – dívce je teplo a úlevu od kašle jí přináší pobyt venku na čerstvém vzduchu – během onemocnění se u ní vyvinula chuť na slané smažené chipsy – celkově se cítí unavená a bez energie Doporučený lék: Kali Sulphuricum 30C 4 dávky v jednom dni a dále dle dohody Reakce na lék: 1.den podávání: po 1.dávce léku se objevily vnitřní pocity chladu a horka, které se střídaly (homeopatické zhoršení), začala jí pobolívat hlava (homeopatické zhoršení) a stále se cítila unavená. Po 2. dávce léku začal ustupovat kašel a sípání Do večera podány další dvě dávky léku. Kontrola 2.den: přepis sms od maminky Kašel: méně často, méně vykašlává Usínání: jen smrkala, usínala lépe a rychleji, buzení v noci žádné, po podání léku výrazně lepší Ráno: viditelná úleva ve tváři, radost, lepší nálada Dušnost: nesípe (minimálně, jen při hodně hlubokém nádechu) Žízeň: pořád stejná, velká chuť na čaj či vodu Psychika: trochu podrážděná, ale méně, návalově Energie: pořád se cítí unavená Brnění: zmizelo Teplota: bez teploty Shrnutí: dívka se cítí podstatně lépe, je to viditelné, kašle mnohem méně. Má lepší a radostnější náladu, už není ve tváři tak stahaná a unavená. Vrátila se jí rýma (tzn., že příznaky jdou zevnitř ven, což je žádoucí postup). Mé doporučení: podat ještě tři dávky léku vzhledem k některým přetrvávajícím symptomům doporučeného léku. 3.den: přepis sms od maminky „Dcera se cítí stejně jako včera, má jen o něco větší rýmu.“ Mé doporučení: čekat a další dávky léku již nepodávat Závěrem: léky byly podávány dva dny (v pátek a sobotu). Během neděle již bylo dívce dobře, rýma postupně ustupovala a v pondělí byla připravena vrátit se do školy. Zdraví Zuzana

Zdravím vás všechny. Dnes bych s vámi ráda sdílela průběh léčby fóbie u desetileté slečny. Slečna prožívala velký strach, ale úzkost to nebyla a na běžný strach byly její reakce moc závažné. Při přípravě článku jsem tedy uvažovala nad tím, jak téma pojmout. Začnu tedy trochou teorie. Co je strach, co úzkost a co fobie?. Strach je základní emoce, která nás chrání před potenciálním nebezpečím. Jeho prožívání a intenzita jsou individuální a je doprovázen fyzickými projevy jako jsou: návaly horka nebo zimy, třes rukou, nohou, hlasu nebo celého těla, bušení srdce, změna tlaku nebo výšky hlasu. Úzkost je strach z něčeho nekonkrétního. Alespoň tak praví definice. Ale je mnoho lidí, kteří vědí, co jejich úzkost spouští. Úzkostný člověk se typicky snaží připravit na všechno tak, aby se projevům úzkosti pokud možno vyhnul. Obvyklé doprovázející příznaky jsou: bušení srdce, pocity na omdlení, výrazné pocení, zrychlené nebo přiškrcené dýchání, třes, nevolnosti, zvracení, špatná nebo žádná kontrola nad svěrači a v nejzávažnějších případech i neschopnost opustit bezpečnou zónu jako je např. domov. Fobie je popisována jako chorobný a bezdůvodný strach z věcí nebo situací. I u ní jsou si často lidé vědomi její příčiny, ale nejsou schopni ji ovládat. Stejně jako úzkosti nutí zasaženého měnit své chování a zvyky, které jsou prakticky vždy velmi omezující jak pro trpícího, tak pro jeho nejbližší okolí. Většina fóbií vzniká v dětství a mohou v průběhu času vymizet. Příčinou může být trauma, postraumatická stresová porucha a nebo bujná fantazie dotyčného reagující vytvořením fobie na stimul na který je jedinec citlivý. A jak se výše zmíněné léčí? Běžný strach má protektivní funkci a není na místě jej léčit. Úzkosti a fóbie se oproti tomu mohou rozvinou do té míry, že s nimi nejde uspokojivě fungovat a pak je na místě volba vhodné formy psychoterapie, návštěva psychiatra, který může dotyčného medikovat a nebo homeopatie. Hemeopatie může být v léčbě jakýchkoli psychických obtíží velkým, a troufám si říci, že i konečným pomocníkem. A nyní se s vámi již podělím o případ své malé klientky. PŘÍPAD – dívka 10 let Dívka trpí fóbiemi, které ji nedovolují být v místnosti s otevřenými dveřmi či okny. Důvodem jsou představy smějících se klauních obličejů, které tudy mohou příjít a napadout ji. Vylézají také z pod postele či ze skříní. I když, stejně jako na konzultaci, je vše zavřené, dívka neustále chodí a kontroluje, že vně nikdo není. Před spaním se balí až po krk do peřiny i přesto, že je horkokrevná, musí mít puštěnou audio pohádku, která odvádí její myšlenky a všechny dveře musí být zavřené (do skříní, do pokojíčku). Uvádí, že tyto stavy jsou tak silné, že má pocit, že se zblázní. Je díky tomu velmi roztěkaná. Když dívka své pocity popisuje, tak pláče, třese se a zhluboka dýchá. Mojí první otázkou bylo, od kdy tyto stavy trvají a jestli si dívka vybavuje co je mohlo spustit. Jako důvod uvedla strašidelné video, které se jí omylem spustilo na youtube. Popsala i, že strachy tohoto typu měla již dříve, ale od zmíněného momentu se situace stala neúnosnou. Lék, který spojuje etiologii (původ) obtíží v podobě vyděšení z hororových filmů nebo videí a symptomatologii, která se projevuje jako fóbie z hororových postav nebo dějů, obavy, že se z tohoto stavu zblázní a k tomu mu vadí těsné kolem krku (což dívka potvrdila) se jmenuje MANCINELLA. Doporučila jsem tedy lék Mancinella 200C ve čtyřech rozdělených dávkách. Kontrola proběhla za měsíc a půl po léku. Následující den dopoledne po užití léku se dívka cítila unavená. V dalších dnech začaly její fóbie ustupovat. V čase mezi podáním léku a kontrolou dívka prodělala akutní onemocnění, které bylo zaléčeno homeopaticky. V době kontroly dívka uvádí, že se cítí naprosto perfektně. Fobie ani strachy žádné nemá, může spát s otevřenými okny, dveřmi a nic nemusí kontrolovat. Nemusí být celá schovaná pod peřinou. Je spokojená a má dost energie na všechno. Dále tedy čekáme bez opakování léku. A to je ode mě vše. Mějte se krásně. Zdraví Zuzana

Zdravím vás u dalšího článku, tentokrát o migréně u desetileté dívky. Nejprve trocha teorie. Migréna je opakující se bolest hlavy, většinou jednostranná, trvající několik hodin, někdy doprovázená aurou (např. zrakové či senzorické vjemy). Často se vyskytuje bez zjevné příčiny, v nepravidelných intervalech, a bývá dědičná. Přesný původ migrény není znám, existuje několik teorií, ale pro praxi nejsou zásadní. Mezi časté spouštěče patří hormonální změny (např. menstruační cyklus, těhotenství, přechod), určité potraviny (čokoláda, alkohol, glutamát), stres, nepravidelný spánek, změny prostředí, medikace, nedostatek tekutin nebo úrazy. Diagnózu migrény stanovuje lékař na základě jasných kritérií: bolest trvá bez léčby 4–72 hodin, je jednostranná, pulzující, střední až silná, zhoršuje se fyzickou aktivitou a bývá doprovázena nevolností, zvracením, přecitlivělostí na světlo a hluk. Konvenční léčba je převážně medikamentózní, případně doplněná režimovými opatřeními. Pokud však nepřináší úlevu, zasažení pacienti často hledají alternativní cestu – a právě zde může správně zvolený homeopatický lék přinést vytouženou pomoc. PŘÍPAD: dívka 10 let Maminka se na mě obrací kvůli migrénám své dcery, které začaly na začátku 4. třídy. Ve 3. třídě byla dívka šikanována spolužačkami – posmívaly se jí, dělaly jí naschvály a nutily ji do nepříjemných věcí. Nerozuměla jejich chování, cítila smutek, ale navenek své emoce neprojevovala – plakala v soukromí. Do 1. třídy nastupovala s nejlepší kamarádkou, která se s ní však přestala bavit. To ji hluboce zklamalo. V 5. třídě došlo k dočasnému odloučení rodičů, které dívka do té doby vnímala jako nerozlučnou dvojici. I zde se objevily pocity smutku a zklamání. Dívka dlouhodobě pociťuje tíseň na hrudi a v krku a slzy za očima. Od malička prodělala řadu akutních nemocí, které byly ve většině případů doprovázené vysokými horečkami až ke 40ti st. C. Poslední akutní onemocnění s vysokou horečkou byla streptokoková angína přeléčená ATB. Od té doby, co se u ní rozvinuly migrény, tak nemocná nebyla. Migrény se objevovaly z ničeho nic zejména v situacích, kdy měla dívka jet mimo domov (výlet se školou, návštěva u babičky). Tupá bolest v čele, která postupně přecházela do dlouhotrvající a pulzující a na kterou zabíralo pouze užití Ibalginu. Sama dívka na mě působila na svůj věk velmi vyspěle. Byla veselá a komunikativní. Během rozhovoru neustále prstem namáčela papírový kapesník, který pak různě překládala a mačkala. Říkala, že jí to baví a zajímá. Velmi ji lichotily pochvaly. Na vlastní matku chvílemi mluvila, jako by byla matka malá holčička. Maminka popsala psychiku své dcery jako nevyrovnanou – chvíli je v pohodě a za chvíli je naštvaná a protivná a nabírá až do hysterických stavů. Má velmi dobrý apetit a pije hodně. Preferuje studenou nebo odstátou vodou. Má velký strach z hororových filmů a malých prostor. Vadí jí cigaretový kouř. V rodinné anamnéze na migrény trpěla babička. Symptomy pro výběr léku: – lék jsem zvolila na základě etiologie, kterou byl zármutek a zklamání, které dívka pociťovala velmi intenzivně v reakci na výše zmíněné situace – hysterické stavy – pocity oprese v krku a na hrudníku – dlouhodobé pocity smutku a slzy za očima – averze k cigaretovému kouři Na základě těchto informací jsem doporučila užít lék Ignatia amara 200C jednu dávku. Kontrola za měsíc po dodání léku: okamžitě po podání léku se dívka velmi intenzivně rozplakala a chtěla být jen s maminkou (homeopatické zhoršení). V následujícím týdnu si dívka neustále stěžovala na nějaké drobné nepříjemnosti ve škole nebo na pocity lehké nemoci nebo na lehké bolesti hlavy (homeopatické zhoršení). Týden po užití léku se celkový stav dívky úplně zklidnil. Migrénu neměla ani jednou a mamince přišla vyrovnanější. Kontrola čtyři měsíce po léku: maminka mě informovala, že dívka prodělala streptokokovou angínu, na kterou jí byla podána ATB. Maminka byla informována, že pokud byl homeopatický lék na migrénu vybrán dobře objeví se s největší pravděpodobností u dívky akutní nemoc s horečkou, kterou by bylo vhodné též přeléčit homeopaticky. To se nestalo a dívce se po dobrání ATB jednou objevila migréna a následně měla několik epizod bolestí hlavy. Další migréna se již neobjevila a dívčin organismus se navrátil do rovnováhy, kterou nastolil homeopatický lék. Kontrola sedm měsíců po léku: migrény se s výjimkou té po podání ATB nevrátily. Dívku velmi zřídka a pouze lehce a krátce pobolívá hlava. Mějte se krásně. Zdraví Zuzana

Zdravím vás a dnes se s vámi podělím o homeopatickou léčbu zánětu čelních dutin. Může se zdát, že jde jen o silnější rýmu s bolestí hlavy, ale kdo to zažil, ví, jak nepříjemná tato infekce může být. Na úvod se podíváme na trochu teorie. Přestože mám zdravotnické vzdělání, překvapilo mě, jak závažný průběh a následky může neléčená sinusitida mít. Píši může, protože v mnoha případech se tělo uzdraví samo díky klidovému režimu, teplému čaji a kapesníkům, ale když se nemoc vymkne kontrole, je třeba jednat. Co je sinusitida? Sinusitida je zánět vedlejších dutin nosních, kterých je hned několik – v horní čelisti, v kosti čelní, čichové a klínové. Zánět může být lokalizovaný v jedné dutině nebo generalizovaný ve více dutinách, akutní (doba trvání do 4 týdnů), subakutní (doba trvání 4 – 12 týdnů) a nebo chronický (nad 12 týdnů). Příčinou zánětu jsou ve většině případů viry, ale mohou jí být i bakterie. Typicky je primárním původcem vir, na který může nasednout bakterie. Obvyklými příznaky sinusitidy jsou: bolest hlavy zhoršující se předklonem, bolest zubů horní čelisti, hnisavý výtok z nosu, ztížená nosní průchodnost, porucha čichu, huhňavost, kašel, celková únava, zvýšená teplota nebo horečka, nedostatečná odpověď na léčbu dekongestivy (léky používající se v konvenční medicíně na uvolnění ucpaného nosu). Sinusitida může být provázena celou řadou komplikací od lokálních (hnis nebo hlen v dutinách nosních) přes celkové, které zahrnují záněty obličejových nebo očních kostí, záněty mozkových obalů, encefalitidu či mozkové abscesy a další. Konvenční medicína léčí sinusitidu podáváním antibiotik a dekongestiv a v případně nutnosti odstraněním obsahu vedlejších dutin nosních pomocí punkce. Homeopatie tyto možnosti nemá, ale pokud zvolíte správný lék, klientovi se rychle uleví aniž by musel podstupovat výše zmíněné. PŘÍPAD Žena, 40 let Dne 30.4. 2025 se klientka vzbudila s pocitem oteklého a pálivého horního patra. Během dopoledne jí přepadla únava, bolesti svalů a kloubů a začala se jí spouštět rýma. Stav se do odpoledne zhoršil natolik, že musela ulehnout. Následující dva dny strávila v klidovém režimu. 2.5. 2025 klientka z pracovních důvodů klidový režim ukončila. Během odpoledne se jí „zastavila“ rýma, rozvinuly se bolesti tlakového charakteru v oblasti čelních dutin a zhoršil se pocit únavy, který se předešlý den v důsledku klidového režimu zlepšil. K bolestem v čelních dutinách se přidaly bolesti v horních čelistech lokalizované u kořenů zubů a silnější na pravé straně. Následující dny se stav postupně zhoršoval. Klientka se cítila vyčerpaná. Říkala, že jí to vůbec nemyslí. Bolesti dutin byly intenzivnější. Popisovala je, jako by se jí v dutinách přesouvala tlaková vlna z místa na místo, při předklonu nastávalo zhořšení. Přidaly se ostré píchavé bolesti hlavy, které vystřelovaly z jednoho bodu. Když se jí dařilo vysmrkávat jednalo se o žlutozelený hustý hlen, který ulpíval na sliznici nosu a tvořil krusty. Pociťovala obrovskou tíhu v čele, jako by jí čelo padalo do očí. Byla jí neustále zima a bolestem v dutinách ulevovalo suché sálavé teplo z kamen. Dělaly jí dobře teplé nápoje. Dále si stěžovala na noční pocení v záhlaví, na rukách, hrudníku a podpaží, které bylo velmi intenzivní. Měla mokré pyžamo. Zvýšenou teplotu ani horečku neměla. Symptomy pro výběr léku: – zimomřivost – stěhovavé bolesti v dutinách – ostré bolesti hlavy vystřelující z jednoho bodu – zlepšení teplem – vyčerpání – hustý zelenožlutý ulpívající hlen – tíha v oblasti čela Doporučený lék: Kali Bichromicum 30C Reakce na lék: První dávka výrazně zhoršila bolesti v dutinách – jako by měly dutiny prasknout , zhoršila se bolest hlavy a zimomřivost. Klientka se cítila unavená. Musela si jít lehnout. Toto vše ukazuje na homeopatické zhoršení a tedy na dobře zvolený lék. Po užití druhé dávky začala bolest v dutinách i bolest hlavy ustupovat a spustila se rýma. Došlo k nárůstu energie a postupnému odeznívání ostatních příznaků nemoci. Klientka užila celkem 5 dávek léku v potenci 30C a pak se ústup nemoci zastavil. Respektive, obtíže se začaly vracet. Vzhledem k tomu, že lék byl zvolený správně, doporučila jsem užít ten samý lék v potenci 200C. Reakce na první dávku léku v potenci 200C. Opět se zhoršily bolesti hlavy a bolesti v dutinách (méně než po první dávce potence 30C) a klientce začala být zima. Oba příznaky do dvou hodin odezněly a klientka se cítila zdravá. Druhý den ráno, se opět objevily tlakové bolesti v dutinách, které se přesouvaly z místa na místo. Proto byla podána ještě jedna dávka toho samého léku v potenci 200C. Bolest v dutinách ustoupila a na následující kontrole, která proběhla další den večer se již klientka cítila zdráva a v plné síle. Obtíže se již nevrátily. Tak to byl další z mých případů. Doufám, že jsem vám i tentokrát přinesla inspirativní čtení. Zdraví Zuzana

Imunitní trombocytopenická purpura (ITP) dříve nazývána idiopatická purulentní trombocytopenie je stav, u kterého, jak napovídá název dochází z neznámé příčiny za účasti imunitních mechanismů k urychlenému rozpadu trombocytů (krevních destiček), které jsou jednou ze složek kaogulace (srážení krve). Jedná se o nejčastější získané krvácivé onemocnění objevující se v dětském věku. Název onemocnění byl v nedávné době změněn z idiopatické (vzniklé z neznámé příčiny) na imunitní, protože byly zjištěny faktory, které mohou být spouštěčem onemocnění. Těmi jsou různé druhy virových infekcí (infekt horních cest dýchacích, vzácněji varicela – plané neštovice, příušnice, zarděnky, EBV infekce – virus Epsteina – Barrové, očkování živou vakcínou). V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o zkušenost s homeopatickou léčbou akutní formy tohoto onemocnění u sedmiletého chlapce. Akutní forma onemocnění se objevuje výhradně v dětském věku a mívá prudký průběh a často spontánní úpravu, ke které u tohoto hocha nedocházelo nebo jeho maminka nechtěla čekat, jestli k ní dojde. Příčinou byla, s největší pravděpodobností, virová infekce horních cest dýchacích, kterou chlapec prodělal ke konci července 2021. První týden v srpnu 2021 mu vypadl zub a ranka po něm krvácela delší dobu. 9.8.2021 se chlapec vrátil odpoledne z příměstského tábora osypaný petechiemi (malé červené nebo fialové skvrnky pod kůží, které vznikají v důsledku drobného krvácení z malých cév v podkoží). Po vyšetření na hematologickém oddělení v Motole, kde byla z krevních testů zjištěna hladina trombocytů 3 000/l (norma je 150 – 300 000/l) byla podána infuze s kortikoidy. Hladina trombocytů se zvedla, ale v následujících dnech zase klesla. Chlapci byl nasazen Prednison (syntetický kortikosteroid v tabletách) 0,5mg 2x denně. Na poslední kontrole byla hladina trombocytů v normě a proto bylo doporučeno Prednison začít postupně vysazovat. Bohužel, na následující kontrole po vysazení Prednisonu byla hladina trombocytů opět nízká (80.000/l). Doporučení znělo přijít na další kontrolní náběry za 3 dny. V průběhu těchto tří dnů byl podán homeopatický lék Crotalus Horridus 30Ch, který jsem zvolila na základě těchto příznaků: – záchvaty vzteku: maminka uváděla, že jsou velmi aktivní rodina, která neustále něco podniká a chlapec si to velmi užívá. Rád žije život naplno. Od doby, co přišla lockdownová omezení začal trpět záchvaty vzteku, kdy se hádá, brečí, nadává a je hysterický. Tyto obtíže se začaly objevovat cca 6 měsíců před ITP. – pocit zodpovědnosti: zejména za maminku, ale i za mladší sestry. Tyto pocity má pouze vůči členům rodiny. – strach o rodinu: bojí se, že se členům rodiny něco stane. Když někomu z blízkých není dobře (fyzicky, psychicky) je velmi soucitný. – výsev petechií v puse, na nohách, zádech, hrudi a obličeji. Více na levé straně těla. – krvácení z nosu jasně červené krve: maminka uváděla, že krvácení ustává pomaleji než by čekala. – averze k těsnému kolem krku, zatímco těsné kolem pasu mu nevadilo – obtížné vyjadřování emocí: potřebuje delší dobu přemýšlet než je schopen formulovat, co cítí Ráda bych zde zmínila, že léky Crotalus Horridus, Phosphorus a Lachesis jsou si navzájem velmi podobné. Rozdíly mezi léky jsou dohledatelné v materiích medikách. Lék byl podáván čtyři dny po sobě každý den jedna dávka. Reakce na lék: vzhledem k tomu, že chlapec v době podávání léku neměl žádné akutní příznaky (petechie, krvácení z nosu ) a chtěla jsem mít jistotu, že je vše v pořádku, první kontrola proběhla ještě v průběhu podávání léku. Chlapec neměl žádné projevy krvácení a matka si ničeho zvláštního nevšimla. Další homeopatická kontrola proběhla po kontrole na hematologii v Motole, kde byl z krevních náběrů potvrzen nárůst hladiny trombocytů na 120 000/l (náběr proběhl 3 dny od posledního, kde byl pokles hladiny trombocytů na 80 000/l). Z tohoto důvodu lékařka nepodávala žádnou medikaci a další kontrolní náběr proběhl za další čtyři dny. Při tomto náběru byla hladina trombocytů nad 150 000. Na každé další kontrole byla hladina trombocytů v normě. K nárůstu hladiny krevních destiček tedy došlo v oněch několika dnech, kdy chlapec nebyl nijak medikován Prednisonem. Po podání homeopatika nebylo patrné žádné zhoršení a z dlouhodobého hlediska nedošlo k zásadním změnám v oblasti psychiky, byla jsem proto na vážkách ohledně účinku léku. Bylo možné, že se chlapcovo zlepšení událo souběhem okolností a organismus se „nastartoval“ sám? Na odpověď jsem si musela sedm měsíců počkat. V květnu 2022 chlapec onemocněl. Měl horečku, kašel, rýmu a průjem, kterému předcházelo krvácení z nosu (4 x během týdne). Na horečku maminka použila antipyretika i přes mé varování, že pokud byl homeopatický lék nasazen správně, může potlačení horečky jeho účinek narušit. Následně došlo u chlapce k opětovnému výsevu petechií na krku, kolem očí, na levém boku, hrudníku a nohách. Na kontrole v Motole byl opět potvrzen pokles krevních destiček a to na 4 000/l. Opět nasazen Prednison 3x20mg a kontrola hladiny trombocytů za dva dny, tehdy byla 2.500/l. Chlapci byla podána infuze s imunoglobulíny a dále užíval Prednison. Na další kontrole, která proběhla za další tři dny byl nárůst hladiny destiček oproti očekávání nízký (7 000/l). Doporučení znělo podávat nadále Prednison a v této chvíli mě maminka kontaktovala. Doporučila jsem zopakovat Crotalus Horridus 30Ch dvě dávky v jednom dni čtyři dny po sobě. Na následující kontrole na hematologii v Motole byla hladina trombocytů 355.000/l. Postupně klesala až se ustálila na hodnotě kolem 230.000/l. Od té doby maminka nechává chlapce procházet akutními infekty pouze za užití homeopatických léků (pokud je nějakých léků vůbec potřeba) a k žádnému dalšímu návratu ITP nedošlo. Chlapec se těší velmi dobrému zdraví. Zdraví Zuzana Pozn. Touto cestou bych ráda poděkovala svému učiteli Petru Zachariášovi za velmi cenné rady, které vedly k úspěšnému vyřešení tohoto případu.

Zdravím vás všechny. Doufám, že pro vás mé předešlé články byly přínosné a dnes bych se s vámi ráda podělila o případ holčičky se zvětšenými nosními mandlemi. Spíše bych měla tento příspěvek nazvat: „ Trpělivost růže přináší.“ A tím nemám na mysli tu svoji, ale především rodičů malé pacientky.  Takže, směle do toho. Adenoidní vegetací (AV) je označováno patologické zbytnění nosohltanové mandle (chcete-li tonsilla pharyngea nebo ještě krkolomněji Luschkova faryngeální tonzila), ke kterému dochází nejčastěji v důsledku chronických rinosinusitid (zánětlivé onemocnění postihující nosní dutiny a vedlejší nosní dutiny). Onemocnění se vyskytuje nejčastěji v dětském věku a to mezi 3 a 7 rokem života.  Nosohltanová mandle je lymfatická tkáň, která slouží jako imunologická bariéra a na každou stimulaci odpovídá produkcí imunoglobulinů (bílkoviny, které jsou schopny identifikovat a zneškodnit cizí objekty – viry a bakterie – v těle, jsou součástí imunitního systému) a lymfocytů (typ bílé krvinky, součást imunitního systému). To znamená, že se spolupodílí na obraně organismu proti infekci.  Po sedmém roce života nosohltanová mandle obvykle postupně sama zanikne.  Patologické zvětšení mandle zhoršuje nosní průchodnost, nutí dítě dýchat ústy, může zhoršovat spánek, přispívat k vyšší frekvenci nemocí z nachlazení a uzavření Eustachovy trubice i k zánětům středního ucha nebo nedoslýchavosti. Nejčastějším a nejběžnějším konvenčním přístupem je dnes odstranění nosní mandle/mandlí, tzv. adenotomie. Jedná se o nejčastější chirurgický zákrok u dětských pacientů. Ano, bezesporu je to velmi efektivní řešení, ale… jako každý zákrok do organismu s sebou přináší rizika. Zákrok se provádí v celkové anestezii, s čímž je spojená aplikace léků, na které pacient nemusí reagovat zrovna příznivě. Zákrok je velmi bolestivý. A samozřejmě je pacient po zákroku ohrožen pooperačními komplikacemi (špatné hojení, zánět, krvácení atd.). Lékaři také často tvrdí, že odstranění nosní mandle nevadí, protože je to pouze patologicky zbytnělá tkáň. Z lékařského hlediska mi nepřísluší tuto informaci hodnotit, ale z – nejen – homeopatického pohledu je to bráno jako zákrok do organismu, který s sebou nese možná rizika v podobě rozvinutí hlubších akutních čí chronických obtíží. Doporučila bych vždy nejprve volit mírnější opatření a adenotomii nechat až jako poslední možnost. Dnes již víme, že se dají zavést opatření, která malému pacientovi uleví a ten období se zvětšenou/zvětšenými mandlemi přestojí pouze s drobnými obtížemi. Je dobré vědět, že na zvětšených nosních mandlích se podílí celá řada faktorů, které se dají ovlivnit. Těmi jsou: – výživa  – nosní hygiena = dítě je potřeba naučit co nejdříve smrkat a pokud neumí samo, tak nos odsávat a popř. proplachovat slanou vodou nebo použít pro výplach nosu rinokonvičku – nevětrané, přetopené a přesušené vnitřní prostory – nepatřičné přetěžování imunitního systému – nedoléčování akutních infektů, kdy je dítě neúměrně brzy posíláno zpět do kolektivu a na různé volnočasové aktivity (někdy dokonce po užití léků, které pouze navodí zdání zdraví) a nemá tudíž možnost se vystonat a projít rekonvalescencí, nadměrné užívání jakýchkoliv léků (antibiotik, antihistaminik, léků proti rýmě, bylinných preparátů, ale i očkovacích látek…) – užívání nosních sprejů působících proti rýmě (  (Sekret, který se vytváří při rýmě, je součástí přirozeného eliminačního procesu organismu vedoucího k odstranění škodlivých patogenů ze sliznice. Pokud je tento proces potlačen použitím spreje, jako je například Nasivin, nemůže přirozeně proběhnout, což může vést k přechodu rýmy do chronického stavu a k dalším komplikacím. Navíc jsou tyto spreje návykové.). V neposlední řadě je také dobré vzít v úvahu, že adenoidní vegetace v průběhu času zaniká a pokud nejde o opravdu vážný stav, není třeba přistupovat k operativnímu řešení. A samozřejmě je možné využít jako pomocníka homeopatii. Zde bych opět ráda zmínila, že i v případě rýmy je užívání homeopatických léků „na rýmu“, které nejsou vybrány na základě celkového stavu klienta, ale pouze na podkladě lokálních příznaků, stejné “velké špatné” jako užívání kterýchkoli konvenčních léků (mimo slané vody). Ale nyní již k našemu případu. Dívka ve věku 6 let.  Holčičku mám v  péči od jejího narození. Celkově se jedná o zdravé dítě, u kterého se občas vyskytla akutní infekce, kterou jsme vždy s maminkou dívky řešily homeopaticky s pozitivním výsledkem. Dívka měla vždy příznaky léku Pulsatilla. Okolo 2,5 – 3 let věku, po nástupu do školky, začala trpět na častá nachlazení. Vzhledem k její tvrdohlavosti bylo velmi náročné udržovat nosní hygienu, nicméně čištění nosu odsávačkou tolerovala. Okolo 3,5 let věku došlo ke zvětšení nosních mandlí na úroveň 2-3 s přidruženými obtížemi. Začala nedoslýchat, hůře mluvit a v noci chrápat. S její maminkou jsme několikrát hovořily o možnosti odstranění nosních mandlí a případných rizicích, ale vzhledem k tomu, že dívka byla jinak zdravá a rodiče nebrali komplikace spojené s operací na lehkou váhu rozhodli se  k tomuto řešení nepřistoupit. V chronickém stavu dítěte jsem žádné symptomy najít nedokázala a vzhledem k tomu, že se řídím heslem: „méně je více“, vyčkávala jsem. Jednoho dne mne klientka kontaktovala, že je dcera nemocná, ale jinak než obvykle. Bolelo ji ucho, ale místo obvyklých příznaků Pulsatilly se objevily jiné: – zvýšená teplota až horečka (teplota kolísavá) – výrazně žlutá až zelená rýma s konzistencí lepidla – bez chuti k jídlu – jedna tvář červená a druhá bledá – žízeň oproti normálu velká – psychika: podrážděná, neví co chce, vzteká se – obtíže se začaly rozvíjet předešlého dne okolo 21.00 Vzhledem k tomu, že tyto příznaky nebyly pro holčičku typické, doptávala jsem se, co je mohlo způsobit. Nakonec jsem zjistila, že si dívka asi dva dny zpátky stěžovala, že ji bolí uvnitř pusy. Na můj dotaz, zda-li ji mohou růst druhé zuby jsem obdržela pozitivní odpověď. Moje doporučení: Chamomilla 200C ve čtyřech rozdělených dávkách. Kontrola byla domluvena na následující den, ale klientka se mi ozvala až za 6 dnů.  Reakce na lék: po podání léku byla dívka výrazně více podrážděná (homeopatické zhoršení značí dobře zvolený lék), poklesla jí teplota, rýma začala ustupovat a začala slyšet normálně (poprvé za poslední 3 roky), ale zhoršil se u ní kašel, který byl zlepšený chladným vzduchem, přidružila se únava, chtěla být neustále u mámy a mazlit se, přestala mít žízeň a začalo jí být horko a odkopávala se. Na tyto příznaky jsem předepsala lék Pulsatilla 30C ve čtyřech rozdělených dávkách. Symptomy tohoto léku

Cystitida (zánět močového měchýře) je jedním z možných zánětlivých onemocnění na úrovni močového ústrojí. To se skládá z horních cest močových (ledviny a močovody) a dolních cest močových (močový měchýř, močová trubice a u mužů prostata, nebo-li žláza předstojná). V tomto článku se budeme věnovat nekomplikované cystitidě u jedné mé klientky. Cystitida může být akutní nebo chronická, asymptomatická (bez příznaků) nebo symptomatická (s příznaky). S tímto onemocněním se setkala většina z nás – žen. Muži mají to štěstí, že díky jejich delší močové trubici se u nich onemocnění nevyskytuje tak často, ale i je dokáže potrápit. Příčiny zánětů močových cest jsou různé. Pohlavní styk s nevhodným partnerem, prochlazení, návštěva bazénu, nedostatečná hygiena nebo stres, které vykolejí organismus z jeho běžné rovnováhy zavdávají příčinu k přemnožení oněch malých potvůrek, které nám pak pěkně zatopí. Příznaky tohoto onemocnění jsou různé. Od lehkého tlaku v podbřišku, když se močový měchýř dostatečně naplní, a který je odlišný od nutkání na čůrání až po pálivé a řezavé bolesti, které dostávají člověka do stavu agónie při každém pokusu o vyprázdnění se. Medicinální léčba je všem dobře známá. Antibiotika. Někteří lékaři si tváří v tvář své bezmoci, kdy se jim klientky s tímto zánětem neustále vrací rozšiřují obzory a jsou schopni doplnit léčbu o urologické čaje, brusinky, kurkumu nebo probiotika. I homeopatie má v této oblasti co nabídnout a opět se vracíme k individualitě každého z nás. Každý klient zasažený tímto onemocněním má celou škálu příznaků běžných pro toto onemocnění, ale k nim se ještě (ve většině případů) přidá nějaká „zajímavost“. Pokud ji homeopat zná a umí ji u klienta najít, dokáže dotyčného vyléčit nejenom symptomatologicky (klient je po podání léku bez příznaků), ale i laboratorně (po kontrole u lékaře je onen dotyčný shledán zdravým). Tento případ je krátký, spíše ilustrativní. Žena 38 let. Obrátila se na mě s bolestmi na začátku a konci močení. Bolesti byly velmi intenzivní. Moč byla lehce narůžovělá. Přidružila se únava. Příčinou bylo (nejspíš) vyčerpání doprovázející péči o její dvě děti. Protože kojila, chtěla jít jinou cestou než tou konvenční. Specifickým symptomem byla u této klientky opravdu zdánlivá maličkost. Klientka měla od chvíle, kdy jí obtíže začaly, vysušenou kůži na polštářcích prstů u rukou. Jediný lék, který má intenzivní bolesti na konci močení a vysušenou nebo popraskanou kůži na prstech u rukou nebo patách se jmenuje Sarsaparilla. Klientce jsem tedy doporučila tento lék v potenci 30C ve čtyřech rozdělených dávkách. Kontrolu jsme domluvily na další den ráno. Reakce na lék: během podávání léku se objevila lehká bolest hlavy (což je označováno jako homeopatické zhoršení a je velmi vítáno. Značí to, že lék „rozhýbal“ imunitní systém) a postupný ústup obtíží, kdy bolesti při močení byly už druhý den minimální. Bolest hlavy odezněla ještě téhož dne. Lék jsem ještě druhý den zopakovala ve dvou dávkách a dále ho již nebylo třeba. Tento případ je dva roky starý a od té doby neměla klientka s močovými cestami obtíže ani jednou. Konkomitantní symptomy: na tomto případu bych ráda ilustrovala důležitost konkomitantních symptomů. Jsou to příznaky, které se přidružují k jakémukoli onemocnění a každý člověk generuje své vlastní. Pro nás jsou to jakési „podpisy“ léků, díky kterým se nám daří léky identifikovat a následně jimi léčit. Tímto se opět dostávám k užívání homeopatik laiky. V homeopatii máme cca 4000 léků. Aktivně jich používáme cca 800. Dobrý homeopat musí mít dostatek informací, aby mohl homeopatika dobře a bezpečně používat. Laikům do rukou nepatří. Zdravím Zuzana

Angína neboli tonsilitida je zánětlivé onemocnění mandlí, které může být způsobeno bakteriemi, viry nebo výjimečně plísněmi. Běžnými příznaky je zvýšená teplota nebo horečka, intenzivní bolest v krku (ale může být i angína bez bolestivých projevů), zarudnutí a otok mandlí spolu se žlutými čepy nebo až povlaky na mandlích někdy i s pablánami v krku. Jazyk může mít barvu červenou, žlutou či bílou a také může být oteklý. Diagnózu stanovuje lékař pomocí CRP testu (C-reaktivní protein je hodnota, jejíž zvýšená hladina se objevuje v krvi při zánětlivém onemocnění) a streptestu (vyšetření na přítomnost streptokoka skupiny A ve výtěru z krku). Oba tyto testy jsou nesmírně důležité, protože bez jejich provedení mohou být mylně nasazena antibiotika na onemocnění, u kterého nejsou zapotřebí. V červenci roku 2024 se na mě obrátila klientka s bakteriální angínou. Streptokok nebyl potvrzen, ale hodnoty CRP byly vysoké. Lékařka předepsala antibiotika, ale vzhledem k tomu, že klientka měla pozitivní zkušenost s homeopatickou léčbou z minulosti, rozhodla se ji vyzkoušet i v tomto případě. Dohodly jsme se, že pokud obtíže nezačnou ustupovat do rána po podání homeopatického léku, začne s užíváním antibiotik. Příznaky, se kterými se na mě obrátila: – zvýšená teplota 37,5°C – bolest v krku kvůli které nešlo polykat – oteklé a rudé mandle – celková únava – bolest svalů a kloubů – oteklý červený jazyk po stranách bíle potažený s otisky zubů – nadměrná tvorba slin – kovová pachuť v ústech – pocení v noci během spánku – suchý kašel u kterého je velmi těžké vykašlat hlen a když se to podaří, tak jsou v něm stopy krve Moje doporučení: lék Mercurius Solubilis 30C. (Vyšší potenci jsme neměly k dispozici, protože klientka byla na dovolené. Jinak bych doporučila potenci 200C.) Kontrola č.1 Klientka lék užila ještě téhož dne ve čtyřech dávkách a během noci bylo užití doporučeno pouze v případě, že se probudí. Ráno mne klientka informovala, že je její stav výrazně lepší. Sama to popsala slovy: “Jako by se angína přes noc změnila na obyčejnou virózu.“ Během užívání léku ji začala bolet hlava. Toto je velmi dobrá reakce, kterou popisujeme jako homeopatické zhoršení. Bolest během druhého dne odezněla. Kašel se změnil ze suchého na vlhký produktivní, což je také velmi dobrá reakce. – teplota klesla na normál – bolest v krku, otok a zarudnutí mandlí ustoupily, takže klientka mohla normálně polykat – únava přetrvávala v menší míře – bolest svalů a kloubů se zmírnila – otok i barva jazyka se začaly vracet k normálu – kovová pachuť v ústech odeznívala – pocení v noci během spánku přetrvávalo – kašel se změnil na vlhký produktivní a zmizely stopy krve Moje doporučení: Užít stejný lék ve čtyřech dávkách během dne a další den kontrola. Kontrola č.2 Obtíže stále ustupují. Moje doporučení: Protože i přes zlepšení stále přetrvávaly příznaky na jejichž podkladě jsem lék předepsala, doporučila jsem klientce lék užít opět ve čtyřech dávkách během dne. Vysvětlila jsem jí, že lék bude nutné podávat dokud příznaky, které lék indikují neodezní. Následující kontrola proběhla za další dva dny, kdy mi klientka řekla, že se cítí prakticky zdráva a lék již tedy nebylo potřeba podávat. Celá léčba trvala od středy odpoledne do pondělí do rána. Tedy celkem 4,5 dne oproti běžné léčbě, kdy se antibiotika užívají týden až deset dnů. Toto je první výhoda homeopatie. Pokud podáte správný lék, léčba netrvá dlouho a váš organismus se rychle navrátí ke zdraví a plné energii. Další výhodou je, že homeopatické léky nemají nežádoucí a vedlejší účinky, které běžně doprovází terapii konvenčními léky. Takže s homeopatií na zdraví Zuzana